KEŇA, TANZANIE A ZANZIBAR - příroda, lidé, historie, kultura

Tento poznávací zájezd se konal v druhé polovině září 2003.

Keňa a Tanzanie jsou sice exotické země, ale ne neznámé. Asi jen málokdo si nechal ujít báječný film "Vzpomínky na Afriku" s Robertem Refordem a Meryl Streepovou o životním příběhu dánské spisovatelky Karen Blixenové na farmě nedaleko Nairobi. Známe příběhy lvice Elsy od Joy Adamsonové. Četli jsme strhující příběhy spisovatele a vášnivého lovce Ernesta Hemmingwaye, které vznikly na základě jeho zdejších pobytů. A výčet předchozích setkání s Keňou a Tanzanií tím zdaleka není konečný - už jen to množství nádherných televizních přírodních pořadů z těchto zemí.

Keňa a Tanzanie učarovaly také již několika generacím cestovatelů (rovněž naší cestovatelské dvojici Hanzelka+Zikmund či Josefu Vágnerovi - jen za mnoho dalších). A řekneme-li "Zanzibar", pak se mnohý cestovatel zasní už jen při vyslovení jeho jména.

Keňa, považovaná za bránu k východní Africe, se rozkládá stejnoměrně po obou stranách rovníku. Tanzánie, ležící na jih od Keni, vznikla v 60. letech 20. století spojením pevninské Tanganiky a několika ostrovů v Indickém oceánu, z nichž největší a nejznámější je Zanzibar.

Obě tyto země východní Afriky představují skutečně magická cestovatelská fenomena, především přírodní, ale i významná civilizační:

Nejznámější jsou určitě safari v některém z mnoha národních parků a rezervací. Bylo by ovšem dost jednostranné a ochuzující spojovat si Keňu a Tanzánii pouze se safari, i když ta místní patří nesporně mezi naprostou špičku.
Obě země nabízí také úchvatné horské scenérie, včetně dvou nejvyšších hor Afriky - Kilimandžára a Mt.Kenya, krátery vyhaslých nebo i dosud činných sopek, četné vodopády a pozoruhodná jezera, nekonečné savany.
Před miliony let vzniklo tisíce kilometrů dlouhé, místy až 300 km široké, a až 700 m hluboké údolí zvané Východoafrický příkop (Rift Walley). Táhne se od břehů Rudého moře, přes několik zemí včetně Keni a Tanzanie, na jih do Mozambiku, k ústí řeky Zambezi. Na dně příkopu se v Keni i Tanzanii nalézá několik velikých, barvami hýřících jezer, některá se zvláštním alkalickým složením vody. Všechna jezera jsou rájem vodního ptactva i další fauny. Jen plameňáků se sytě růžovou barvou jsou zde celkem asi 4 miliony. V prostoru Východoafrického příkopu leží na hranicích Keni, Tanzanie a Ugandy také největší africké jezero Ukerewe, známé spíš jako Viktoriino jezero, třetí největší na světě.
Velký východoafrický zlom je i místem, kde se nachází kolébka lidstva. Zde se můžeme setkat s prehistorií na unikátních nalezištích nejstarších známých hominidů a prvních příslušníků našeho biologického rodu.
K pobřeží obou zemí a na okolní ostrovy turisty zase lákají rozlehlé písečné pláže a úžasný podmořský korálový svět.
Obě země jsou velmi etnograficky bohaté. V Keni žije asi čtyřicet, a v Tanzanii asi 100 domorodých etnik, resp. kmenů, které si dosud do značné míry uchovaly své tradice, kulturu a způsob života. Nejsou zde žádné etnické konflikty, které trápí či trápily některé okolní země, a lidé zde dosud také žijí v souladu s přírodou.
Obě země byly po staletí ovlivňovány nejen africkou migrací (pro celou subsaharskou oblast typickou), ale také vnějšími vlivy arabskými, indickými, asijskými a evropskými, To vše se odrazilo v historii, kultuře i náboženství.
Přestože se jedná o země na rovníku či poblíž rovníku, je místní klima vcelku příjemné - denní teploty vesměs nepřekračují nijak podstatně teploty evropského léta. Zejména horské oblasti byly kdysi evropskými kolonizátory pro své blahodárné klimatické podmínky zvlášť oblíbené. Doba zájezdu byla zvolena s ohledem na střídání období sucha a dešťů. Ve východní Africe jsou období dešťů dvě - delší od března do začátku června a kratší období od druhé poloviny října do konce listopadu.

Poznávání KENI jsme zahájili v přímořské Mombase, která po staletí patřila mezi nejvýznamnější centra Východní Afriky. Je to malebně položené ostrovní město s pestrou směsí národností a památek. Architektura swahilská, indická, portugalská, britská koloniální. Staré město, přístav, pevnost Fort Jesus (dnes muzeum), tržiště, kostely a chrámy různých náboženství, bývalý otročí trh.

Udělali jsme si výlet po severním pobřeží. Cesta vede okolo rozlehlých sisalových polí a mohutných baobabů.

Keňské pobřeží je poseté zříceninami pevností, mešit, hrobek a dokonce celých měst.  Hluboko v lesích se ukrývají tajemné ruiny středověkého swahilského města Gedi.

V okolí města Malindi se nachází  jeden ze dvou pobřežních mořských parků s nádhernými korálovými útesy. Malindi samo je město z 9. století, kde mj. přistál v r.1498 Vasco da Gama – přímo zde:

Hlavní město Nairobi je moderní metropole s více než 2 miliony obyvatel, která vznikla z kdysi jedné malé zastávky nově budované mezinárodní železnice v 19. století.

V Nairobi toho je dost k vidění a v žádném případě nelze vynechat prohlídku Národního muzea s výbornými sbírkami přírodními, prehistorickými a etnografickými. Doporučuji také návštěvu  Bomas of Kenya, skanzenu s domorodými chýšemi ze všech etnicky rozmanitých oblastí Keni, a shlédnutí velmi hodnotného folklorního představení mnoha různých keňských etnik.

Málokdo si v Nairobi nechá ujít večeři v proslulé restauraci Carnivore, jejíž specialitou je místní divoká zvěřina. Labužnický zážitek.

Z Nairobi jsme se vydali do „srdce Keni“, do výjimečně krásných míst: okruh po jezerech Velkého východoafrického příkopu + po Centrální vrchovině s malebnou přírodou národního parku Aberdare nedaleko nejvyšší hory země a stejnojmenného národního parku Mount Kenya. Východoafrický příkop (Rift), který se táhne od Mrtvého moře po ústí řeky Zambezi v Mozambiku, je  úrodné údolí s nádhernými panoramaty, ve kterém se nalézají výjimečná jezera – sladkovodní a sodná.

Sladkovodní jezero Naivasha je nejvýše položené jezero v keňské části Riftu (1890 m) a největší zásobárna vody v Keni. V okolí jezera Naivasha žili lidé odedávna, již v prehistorické době. A zde také žila a pracovala Joy Adamsonová, autorka slavných knih o lvici Else, přírodovědkyně  českého původu a rodačka z Opavy.

Nedaleko jezera Naivasha leží další půvabné jezero – Crater Lake (kráterové jezero) se sytě zelenou vodou, na které se zvlášť pěkně vyjímá růžová barva plameňáků.

V okolí jezera Naivasha žili lidé odedávna a proto jsme navštívili významné prehistorického naleziště Kariandusi  s nálezy z doby před 200.000 - 1.4 miliony let (kultura acheullénská). Zajímavostí Kariandusi je také diatomitový důl, nedaleko archeologického naleziště. Diatomit se tu těží už dlouho a proto se v podzemí nachází celé bludiště podzemních chodeb, které jsou domovem tisíců netopýrů.
Z vyhlídky naleziště Kariandusi se naskýtá široký pohled na celou okolní krajinu a také na další sodné jezero – jezero Elmenteita.

Jezero Nakuru je alkalické jezero (na seznamu UNESCO), které je proslulé obrovským výskytem vodních ptáků, především růžových plameňáků, a nalézá se zde také jedna z keňských rezervací nosorožců. Zvířat kolem jezera jsme ale potkali mnohem více - buvoly a další savanovou a lesní zvěř. Návštěva tohoto jezera zanechá nezapomenutelný zážitek. Plameňáci a také všechna zvěř se drží na jedné straně jezera.

Na druhé straně jezera jsme zase potkali jednu z mnoha zde spokojeně žijících paviáních rodin, a obdivovali místní obrovské euforbie (pryšce), kterých tu roste celý les.

Nedaleko města Nakuru určitě stojí za návštěvu kráter Menengai, pozůstatek 2490 m vysoké sopky s impozantním kráterem o průměru 500 m. Je to významná masajská lokalita, Masaji považovaná za sídlo ďábla.
Poblíž jsme pak ještě navštívili jiné významné archeologické naleziště Hyrax Hill (=damaní kopec). Zdejší památky vypovídají zase o životě lidí doby kamenné.

Během dnů strávených poznáváním Riftu a Centrální vysočiny jsme několikrát přejížděli rovník.

Do této části Keni směřuje ke své škodě jen málo českých poznávacích zájezdů. Většinou se vše koná v neměnném schématu: pobyt v okolí Mombasy + případný výlet na nějaké safari. Je to velká škoda.

Pokud se vůbec turisté vydávají k jezerům Riftu, pak většinou jen k jezeru Nakuru. Málokteří pak ale jedou dál, k fantastickým jezerům Bogoria a Baringo. Už jen sama cesta k těmto jezerům je velmi krásná. Vede stále středem Riftu s pohořími po obou stranách. Krajina a vegetace se postupně mění, přechází ve více aridní typ.

Zvláštností překrásné krajiny jsou obrovská termitiště jinde nevídaných tvarů. Oblast mezi jezery Bogoria a Baringo lze proto nazvat Kraj falických termitišť. No uznejte:

Jezero Bogoria je mělké sodné jezero s vysokým obsahem solí a minerálů, a tím vysokým obsahem modrozelených řas. Proto je zde bohatý výskyt vodních ptáků (420 druhů a asi 1 milion jedinců), a výčet místní fauny tím zdaleka není vyčerpán. Toto jezero je navíc unikátní svými horkými sirnými prameny a gejzíry. Je to takový Island na rovníku, s růžovými plameňáky v pozadí.

Vzdálenost mezi jezery Bogoria a Baringo je relativně malá, pouze 16 km. Mezi nimi ale leží pohoří (s působivými scenériemi a skalními útvary), které jako mávnutím proutkem změní dokonale ráz krajiny. Cestou k jezeru Baringo:

Jezero Baringo je pro změnu zase sladkovodní jezero a žije na něm více než 400 druhů ptáků, kromě další fauny. Je to jezero opravdu nádherné. Barva jeho vody je růžová a příroda tu dýchá pohodou. Uprostřed jezera jsou ostrovy, na nichž žijí lidé etnika Njemps (patří mezi masajská etnika, ale jsou navíc rybáři).

Z Riftu vede cesta do oblasti Centrální vysočiny přes město Nyahururu, dříve Thompsons Falls. Je to jedno z nejvýše položených keňských měst (2360 m) v půvabné zvlněné krajině, s blízkým 72 m vysokým vodopádem. Jeli jsme do národního parku Aberdare, ve kterém se nachází řada dalších vodopádů.
Unikátem parku Aberdare jsou jeho dva slavné "stromové hotely" Treetops Lodge a The Ark  (= Archa). Jedná se o ojedinělou kombinaci hotelu a zařízení na pozorování divoké zvěře v jednom. Přímo ze speciálních pozorovatelen ubytovacího zařízení lze celý večer a noc pozorovat zvířata, přicházející k napajedlu u hotelu. Hotel Treetops Lodge proslul navíc tím, že zde před více než 50 lety byla na safari mladičká Alžběta, když ji zastihla zpráva o smrti jejího otce, která byla současně zprávou o tom, že se stává britskou královnou. I když tato historka je jistě půvabná, vybrali jsme si Archu, hotel komfortněji zařízený a lépe umístěný. Mohu-li něco doporučit – do těchto míst v Keni se určitě vydejte. Budete-li mít štěstí, uvidíte nejvyšší horu Keni Mount Kenya, která ovšem často bývá zahalena v mracích. Viděli jsme ji celkem dobře, ale opar znemožnil pořídit slušné snímky.
A tak aspoň odtud snímek odpočívajících žiraf, což se často asi nevidí.

Den a noc strávené v Arše byly jako sen. S tou Archou je to obrácené, než bychom si představovali. Byli jsme v příjemném zařízení s mnoha pozorovatelnami – otevřené terasy nebo zasklené verandy ze všech stran a ve všech poschodích, a okolo v přírodě byla zvířata ve svém přirozeném prostředí. Do hotelu vás dopraví přímo ke vchodu, rychle dovnitř, a ven se nesmí vyjít. Pouze na lávku vysoko nad  porostem. Pozorování zvěře v jejím vlastním prostředí a z bezprostřední blízkosti bylo strhující. Na noc nám dali termofor do postele a usínali jsme za zvuků dlouho do noci se čachtajících slonů. Ráno nás vzbudil jeřáb královský svým hlasitým voláním.

Jeden z impozantních vodopádů na řece Chania a Thika, již cestou zpět do Nairobi.

 
Z Nairobi do Aruše v TANZANII. Cestou lze teoreticky spatřit Kilimandžáro, ale my jsme nejvyšší horu Afriky - tak jako většina turistů – neviděli ani cestou do Aruše, ani při několika dalších teoretických příležitostech. Většinou je nejvyšší hora Afriky kompletně skryta v mracích. Není však jediná, která stojí za snímek. Třeba cestou do Aruše nelze přehlédnout kopec s charakteristickým tvarem. Jmenuje se Longido:

Vysoko v horách položená Aruša s velmi příjemným klimatem je "hlavním tanzanským městem safari". Leží při úpatí hory Mt.Meru (4566 m), tanzanské druhé nejvyšší, a poblíž mezinárodního letiště Kilimandžáro. Je východiskem do všech okolních přírodních parků a rezervací, a je centrem domorodých kmenů Arusha a Meru. V jejím okolí pak žijí další etnika, především Masajové.

Z Aruše jsem se vydali nejprve do chráněné oblasti, zapsané do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO - úchvatné krajiny kráteru Ngorongoro. Je to unikátní místo, které dostalo název Rajská zahrada. Nalézá se zde ohromující množství zvířat, minimálně 20 tisíc velkých zvířat (pakoni, zebry, žirafy, gazely, antilopy, hroši, pštrosi, ... včetně "Big 5": lev, slon, nosorožec, buvol a leopard). Viděli jsme z nich mnoho a snímků k předvedení by bylo mnoho. Těžko vybírat. Tak aspoň stádo zamyšlených pakoňů:

Kráter Ngorongoro se svým průměrem asi 20 km a hloubkou 600-700 m patří mezi největší a nejzachovalejší krátery na světě. Velká výška a kruhovitě uzavřený okraj kráteru, a dně kráteru jezero, které má vodu po celý rok, vysvětlují neobvykle bohatou faunu a největší koncentraci zvěře na světě.

Všechny hotely, ve kterých jsme během zájezdu bydleli, se vyznačovaly, kromě jiného, úžasnou polohou. Když jsem přišla po celodenním safari v kráteru do svého pokoje v  Ngorongoro Wildlife Lodge, moderním hotelu umístěném na okraji kráteru, mohla jsem přímo z velkých oken pokoje pořídit panoramatický pohled na kráter v 6 návazných snímcích. Celý kráter se do záběru nevejde. A tak aspoň jeden ze snímků – část kráteru Ngorongoro v záři zapadajícího slunce:

Návštěva masajské bomy. Ngorongoro a jeho okolí, to je také exotický svět zastaveného času a tradic života Masajů a dalších místních etnických skupin. Masajové jsou sice v Keni i Tanzánii pouze menšinovým, zato však naprosto nepřehlédnutelným etnikem - jsou to polonomádští pastevci, mají vysoké štíhlé postavy a oblečeni bývají většinou v jakémsi červeném plédu. Masajská společnost se ale skládá z různých kategorií, pro které vždy přísluší určitý předepsaný oděv.

Rokle Olduvai – desítky kilometrů dlouhý a místy skoro 100 metrů hluboký kaňon. Je to místo slavné a významné, je to místo úsvitu lidských dějin. Již od 30. let 20. století zde probíhají vykopávky, které přinesly unikátní antropologické nálezy: kostermí pozůstatky prvních hominidů staré 2 miliony let, a ještě mnohem starší otisky stop předchůdců člověka homo sapiens. Pokud se sem dostanete, prohlídku muzea si  rozhodně nenechte ujít.

Nejproslulejším tanzanským národním parkem je Serengeti.  Park Serengeti na tanzanské straně a park Masai Mara na keňské straně, je v podstatě jeden obrovský přírodní park. V jazyce Masajů znamená slovo Serengeti "nekonečné pláně". Národní park Serengeti, to je Afrika, jak si ji představujeme - obrovská přirozená krajina se savanami a akáciovými lesy. Specialitou serengetské krajiny jsou osamělé skalnaté vyvýšeniny zvané kopjes v jinak rovném plató. Nachází se zde skoro všechna typická zvířata východoafrické savany, včetně asi 350 druhů ptáků. Opět – snímků je mnoho. A tak za všechny ostatní „seriál“ snímků krále zvířat, „lva manekýna“, který se nedal naší přítomností ani trochu rušit. Spíš jsem naopak měla pocit, že se na náš účet dobře baví:

V parku Serengeti jsme bydleli v Seronera Wildlife Lodge, hotelu mimořádně krásně zakomponovaném do krajiny, protože byl vestavěn přímo do jednoho z pahorků (kopje) a poskytoval  úchvatný výhled na savanové pláně Serengeti.

Cestou zpět do Aruše jsme ještě pobyli v národním parku Lake Manyara, jehož dvě třetiny rozlohy tvoří vodní plocha. Velká část břehu jezera je porostlá lesem, který vzhledem k dostatku vláhy budí dojem nefalšovaného tropického deštného pralesa. Během zdejšího safari opět mohli pozorovat mnoho slonů, hrochů, žiraf, zeber, pakoňů, antilop, gazel, buvolů kaferských, prasat bradavičnatých, a opice. A tím není přehled fauny vyčerpán. Tvrdí se, že raritou tohoto parku jsou tzv. stromoví lvi, kteří často šplhají do korun akácií a tam odpočívají, což je jinak pro lvy velmi netypické chování. (My jsme ovšem takového lva načapali už v Serengeti). Specialitou parku Manyara, oblíbeného místa Ernesta Hemmingwaye, je pak také mnoho pozoruhodných ptáků (ibis, vzácný člunozobec, a další). Okolí parku zdobí obrovské baobaby. Právě sem do těchto míst Hemmingway zasadil obsah svých "Zelených pahorků afrických".

Posledním místem našeho putování po Keni a Tanzanii byl korálový ostrov Zanzibar, ostrov s bohatou historií, a vonící kořením. Letecký snímek historické části města Zanzibar zvané Kamenné město:

Kamenné město rozhodně stojí za podrobnou prohlídku. Jeho charakter je trochu podobný Mombase, a není divu, protože historie celého východoafrického pobřeží, jak dnešní Keni, tak Tanzanie, byla po staletí společná. Zanzibar byl po její část pak sídlem sultána.  Anglikánská katedrála ve starém městě byla postavena na místě bývalého otročího trhu. Zanzibar byl totiž jedním z hlavních afrických center odpudivého obchodu s otroky. Někdejší sídlo sultána, dnes „Palác divů", pohled z posledního patra s přístavem v pozadí:

Za prohlídku stojí muzeum, Starý přístav, mešity, trh, spleť úzkých křivolakých uliček. A když jste unaveni, můžete se občerstvit třeba v restauraci, která nese jméno slavného zanzibarského rodáka – Fredy Mercuryho:

Zanzibar je odedávna znám jako ostrov koření (pepřovník, kardamon, muškátový ořech, vanilka, skořice, zázvor, šafrán - a především hřebíček). Také se zde pěstuje spousta známého i méně známého tropického ovoce a stromů, jako je chlebovník, jackfruit, durian, kešu oříšky, kasava, papaja, ananas, karambola, mango, banány, avokádo, kokosové ořechy. Ale také rostliny k výrobě parfémů, jako např. ylang-ylang, nebo k získávání heny na vlasy. Návštěva plantáže s kořením nesmí v programu na Zanzibaru v žádném případě chybět.

Během výletů po ostrově jsme navštívili také další zajímavá místa, například Perské lázně, které postavil jeden ze zanzibarských sultánů pro svou perskou manželku, nebo ruiny paláce Maruhubi, který býval zase sultánovým harémem.

Navštívili jsme na Zanzibaru také místo, kde se dodnes prakticky stále stejně zhotovují tradiční lodě dhow.
Na severozápad od města Zanzibar leží ostrov Changuu s kdysi pochmurnou historií z doby obchodování s otroky, ale dnes potápěčský a šnorchlovací ráj, na kterém žijí obrovské želvy, původem ze seychelského souostroví Aldabra.
Na Zanzibaru jsme se samozřejmě také trochu slunili a koupali. Pláže jsou tam obrovské, jejich okolní příroda tropická, na „ostrově koření“ se senzačně vaří - není co dodat, a jistě není třeba fotograficky dokumentovat.
Lodí jsme se přepravili do Dar Es-salamu, kde jsme ještě před odletem do Evropy výborně povečeřeli a potěšili se prostředím ve vyhlášení „kultovní“ restauraci Smokies na poloostrově Msasani.

Až do východní Afriky někdy pojedete, nezapomeňte na slovo: JAMBO ! (Ahoj!). Otevře vám pomyslné dveře k srdcím místních lidí a ihned vykouzlí na jejích tvářích úsměv. A víte, proč jsou tak vlídní a úsměvu mají vždy blízko ? Protože vyznávají něco, co bychom si měli také osvojit: HAKUNA MATATA ! Znamená to mnohem víc, než „žádný problém“ – je to životní filozofie vlídnosti.