Jaký je rozdíl mezi „Jižní Afrikou“ a „jižní Afrikou“ ? : „jižní Afrika“ je subkontinent, na kterém leží několik zemí s mnoha společnými prvky, rysy a vývojem. Do jižní Afriky patří nejen stát „Jižní Afrika“ neboli Jihoafrická republika (JAR), ale také další země, jako Botswana, Namibie, Zimbabwe, Zambie, Mozambik, Angola, Malawi, Svazijsko a Lesotho.

JAR je největším státem jižní Afriky, devátou největší zemí celého afrického kontinentu a 25. největší zemí světa. Jako jediná africká země se počítá mezi ekonomicky vyspělé státy.

JAR leží na nejjižnějším výběžku afrického kontinentu – mezi řekou Limpopo na severu, Střelkovým mysem na jihu, Atlantickým oceánem na západě a Indickým oceánem na východě.

Hlavním městem státu je Pretoria, která je sídlem vlády, ale parlament zasedá v Kapském městě a nejvyšší soud má své sídlo v Bloemfontainu (o kterém se někdy uvažuje jako o novém hlavním městě, protože leží uprostřed země).

Velmi zajímavé je etnické složení obyvatelstva, které odráží dějinné procesy, kterými země prošla.

Subsaharské Africe se také říká „černá Afrika“. Neplatí to ale plně pro JAR. Také v jiných subsaharských zemích žijí běloši, ale jako ta část obyvatelstva, která přišla už do černošské země (či jako potomci dříve příchozích).

Ovšem do oblasti dnešní Jihoafrické republiky přišli během staletí nejen černoši ze severu, ale od jihu se sem dostali také Evropané. A to do míst, kam do té doby černoši nedošli. Ale obojí – jak černí, tak bílí – naprosto ignorovali fakt, že na daném území již nějací lidé žili, a že ta země byla jejich. Původními obyvateli dnešní Jihoafrické republiky byli Sanové neboli Křováci (Bushmeni).

Na střet civilizací bylo tedy zaděláno, a to všechno bylo ještě okořeněno tím, že v průběhu dějin země bojovali také navzájem černí s černými a bílí s bílými. Před cestou do dnes tak oblíbeného turistického cíle - do Jihoafrické republiky - by k pochopení mnoha skutečností velmi přispěla aspoň základní znalost její barvité historie, která se navíc čte jak napínavý román. Zde na to prostor není.

Dnešní obyvatelstvo patří do mnoha černošských bantuských národnostních skupin (75% obyvatelstva), které se od sebe odlišují jazykem a kulturou, a bohužel je také dělí značné nepřátelství jedněch k druhým.

Bělošské obyvatelstvo je svým původem rovněž velmi pestré – převážně holandského, francouzského, portugalského, italského, německého původu (ze kterých se vyvinula národnost afrikánská, hovořící afrikánsky) a britského původu, hovořící anglicky.

Kromě černochů a bělochů žije v JAR mnoho dalších etnik, jak je do země její pestrá historie zavála: Indové, Malajci, Indonésané, Číňané, Arabové.

Rasově smíšená skupina obyvatelstva pod názvem barevní vznikla v Kapské oblasti smíšením Sanů, Khoikhoiů, Evropanů, trochu i černochů a Malajců.

Dnešní populace JAR je tak jednou z etnicky nejsložitějších. Není proto divu, že v zemi se mluví 11 úředními jazyky: anglicky, afrikánsky a 9 bantuskými jazyky. Angličtina a afrikánština se vyučují ve školách jako povinné jazyky.

JOHANNESBURG

Johannesburg se spolu s Pretorií nachází v nejmenší, ale hospodářsky nejdůležitější a nejlidnatější jihoafrické provincii GAUTENG (= „zlato“). Johannesburg se zrodil ze zlata, které se zde těžilo od roku 1886. Dodnes jsou ve městě a okolo města vidět haldy ze zlatých dolů. Johannesburg je největším a nejdůležitějším městem JAR. Centrum města tvoří výškové budovy bank a velkých společností, univerzit, apod., ale lidé žijí hlavně na předměstích.

Na letišti v Jo’burgu (jak se městu tady familiérně říká) nás kromě zástupkyň naší partnerské jihoafrické cestovní kanceláře čekal také oblý sympaťák Jan, který byl naším řidičem, průvodcem a společníkem po celou dobu tří týdnů naší cesty.

K prohlídce vlastního Jo’burgu mnoho důvodů není a bezpečnostní aspekty k tomu také nepřispívají. Výškové budovy města jsme viděli z dálnice a ubytováni jsme byli v elegantním předměstí jménem Sandton.

GOLD RIEF CITY

Kolem dokola Johannesburgu jsou patrné stopy po těžbě zlata. Viděli jsme je i cestou do jednoho bývalého zlatého dolu. Na místě starých Královských dolů, kde byla těžba zlata ukončena v roce 1975, byl postaven tématický park a muzeum zlaté horečky Gold Rief City.

Návštěvníci tady mají možnost nasát atmosféru Johannesburgu před 100 léty a také sfárat do dolu, do hloubky 200 m. Zlato se tu těžilo celé jedno století, a to až do hloubky 3200 m. Zlatokopecký skanzen na povrchu navozuje někdejší atmosféru, znalosti o těžbě pak získají návštěvníci v muzeu, včetně ukázky tavení zlata.

Na konci prohlídky jsme se usadili na tribuně a shlédli folklorní představení, které dalo nahlédnout do kultury několika jihoafrických černošských etnik.

PRETORIA

Leží asi 60 km na sever od Jo’burgu, a na rozdíl od něj (který vyrostl „přes noc“ díky hledačům zlata z celého světa) vyrostla Pretoria již plánovitě jako metropole búrského státu. Pyšní se proto také množstvím parků a zahrad a je pověstná svými v říjnu kvetoucími fialovými jacarandami, kterých je ve městě na sedmdesát tisíc. Pretoria je sídlem vládních budov, muzeí, galerií, univerzit, vědeckých institucí.

Nedaleko Pretorie se nachází Památník Velkého treku Afrikánců, který obklopuje krásný park, obehnaný zděným plotem z jakoby zde stojících krytých vozů. Uvnitř památníku je ohromná dvorana, kolem níž jsou dokola reliéfy s výjevy Velkého treku. Další výjevy se nacházejí také v muzeu pod památníkem.

Centrem Pretorie je Church Square s pomníkem Paula Krugera, prvého prezidenta. Další záběry z procházky městem.

Dům Paula Krugera, ve kterém vykonával v letech 1883-1900 prezidentskou funkci, je dnes národním památníkem a muzeem. V tomto malém domečku bydlel velký, ale přitom skromný prezident. Muzeum se nachází i na zahradě, kde stojí také železniční vagon, kterým Kruger cestoval.

Pretorii dominuje Union Building z oranžového pískovce, sídlo prezidenta a vlády. Pod komplexem budov leží krásná zahrada. Z Union Building je nádherný výhled na město.

SOWETO

je známé předměstí Johannesburgu a součást jihoafrické historie. Dodnes je Soweto pouze černošské. Na jeho obrovské rozloze žijí v přízemních obydlích celkem 4 miliony obyvatel. Jak ? Převapilo nás, že velice různě. Většinou však dosud velice chudě. Změny jdou pomalu.

Do Soweta nás nevezl Jan, ale černošský průvodce, který zde rovněž žije. Přijeli jsme sem po dálnici, po jejíž levé straně leží největší nemocnice v zemi, vpravo je vlastní Soweto. Stačí jen přejít můstek nad silnicí.

V Sowetu žijí přistěhovalci z celé země a také z mnoha dalších afrických zemí. Všichni čekali, že ve velkém městě najdou svoji budoucnost. Těm, které jsme viděli nejdříve, se to moc nepodařilo. Bída má opravdu mnoho stupňů. A přitom bývalo ještě hůř - předtím, než sem vláda zavedla WC a vodu.

Soweto se dostalo na prvé stránky světových novin událostmi, které se staly v roce 1976. Byly to události krvavé, ale znamenaly současně prvý krok na cestě k ukončení ostudného apartheidu. Památník a muzeum.

Soweto má několik různých čtvrtí. Za plotem a s ochrankou žije v Sowetu ve své přepychové vile Winnie Mandelová. Fotíme z kavárny nad vilkou.

Ohromným zážitkem byla pro nás návštěva mateřské školky. Jedna třída využívá vyřazený pomalovaný autobus. Další děti mají své třídy v domečcích. Všechny děti měly z naší návštěvy radost a předvedly nám, jaké umějí písničky a tanečky.

Soweto má nečekaně mnoho tváří, jak ukazují následující snímky. Čtvrť, kde žijí bohatí soweťané.

Provincie MPUMALANGA (neboli Východní Transvaal)

Tato provincie patří k jedněm z hlavních jihoafrických turistických cílů. Je proslulá překrásnou krajinou a desítkami přírodních rezervací zvěře. Nabízí báječné přírodní krásy transvaalských Dračích hor a úchvatné scenérie oblasti kaňonu řeky Blyde, kde se působením klimatických podmínek vytvořil během milionů let fantastický svět věží, pyramid, strží a pilířů. Na řece Blyde byla vybudována údolní přehrada.

„Zlatým hřebem“ je místo zvané Tři rondavely.

Jinou zajímavostí Dračího pohoří jsou Burke’s Luck Potholes. Burke měl štěstí, protože tady našel zlato. Zlato už tu není, ale příroda je tu krásná stále. Úzká hluboká soutěska ukrývá na dně na sebe navazující kruhové obří dolomitické hrnce.

Prospektorské městečko Pilgrim’s Rest je dnes živým muzeem zlaté horečky minulého století. Často při našich cestách se nezapomeneme podívat na hřbitovy, protože většinou podávají zajímavá svědectví. Ze zdejších náhrobků se toho dalo hodně vyčíst. Na řadě z nich byl třeba nápis „náhodou zabit“.

Projeli jsme dalšími působivými místy Dračích hor, a po projetí průsmyku Abela Erasma jsme sjeli z hor dolů, do nížiny s Krugerovým národním parkem.

Ještě jeden pohled zpět na Dračí hory, a současně na prvý baobab.

KRUGERůV NÁRODNÍ PARK

byl založen v roce 1898 a nazván po váženém prezidentovi, který také vznik parku inicioval. Krugerův park je nejstarším národním parkem v Africe. Je domovem velkého množství zvěře, včetně „velké pětky“: leopard, slon, buvol, nosorožec a lev. Celý park je obrovský a navíc se dost liší jeho severní a jižní část. (V dnešní době je to opět trochu jinak, park je ještě větší a překračuje hranice Jihoafrické republiky). Krugerův park jsme projížděli dva dny a odnesli si báječné zážitky.

Uprostřed parku je několik kempů, kde je možné bydlet anebo se jen stavit na jídlo nebo na odpočinek. Jinde v parku lidé vozidlo opustit nesmí.

Pár fotografií:

Jižní branou jsme opustili Krugerův park a půvabnou krajinou s ovocnými sady a vinohrady jeli do Nelspruit na břehu Krokodýlí řeky. Po báječném večeru následovalo svěží ráno, a my jsme vyrazili na celodenní výlet do Svazijska.

SVAZIJSKO

je vnitrozemský stát s asi 1 milionem obyvatel, který hraničí pouze s JAR a Mozambikem. Jako samostatné území se vyčlenilo po búrské válce a v roce 1968 byla vyhlášena jeho nezávislost.

Hlavním městem je Mbabane, státním zřízením je Svazijsko monarchií – poslední absolutní monarchií na africkém kontinentu. O králi jménem Mswati III. se občas můžeme dočíst i v našem tisku – vždy v souvislosti s jeho ženami. O skutečné politice státu nic, a přitom je to velmi zajímavé (opět – zde na to prostor není).

Svazijsko je země malá, a tak za den se dá o ní udělat základní představa. Zemi jsme projeli celou od severu k jihu. Zjistili jsme, že je to země s milými lidmi a překrásnou přírodou.

Zastavili jsme „povinně“ v tzv.Šťastném údolí, což je suvenýrový ráj, který žádného návštěvníka nemine.

Odpoledne jsme si prohlédli Svazijskou kulturní vesnici. Všechno nám pečlivě vysvětlila milá teta. Pak jsme se před odjezdem zpět do JAR prošli k místnímu vodopádu.

Provincie KWAZULU-NATAL

je nejmenší jihoafrickou provincií, ale zato má druhou největší hustotu obyvatelstva po Gautengu. Kwazulu-Natal je známá svou bujnou zelení africké divočiny, písečnými plážemi a velehorskými štíty Dračích hor (přes 3.000 m) na hranicích s Lesothem. Na území této provincie se nachází mnoho turistických lákadel, z nichž jsme si nenechali ujít řadu z nich: Rezervaci Hluhluwe, návštěvu u Zuluů, Durban a Národní park Golden Gate. (Bohužel plánovanou návštěvu vysokohorského státu Lesotho jsme si ujít museli nechat, protože tam nedlouho před naším příjezdem do JAR skončilo velké povstání).

HLUHLUWE

je rezervace zvěře, která byla založena v roce 1897 a patří k nejznámějším rezervacím Jižní Afriky. Chová se zde spousta zvěře, jako např. impaly, buvoli, kudu, zebry, žirafy, sloni, ale zejména nosorožci, černí i bílí. Rezervace leží v atraktivní hornaté krajině s hlubokými stržemi, kterými protékají řeky a potoky.

Ubytovali jsme se v hotelu stejného jména jako zdejší park zvěře. Jeho interiér byl stylově vyzdoben. Dozvěděli jsme se, že „H“ se čte jako „Š“, tedy nikoli „hluhluve“, ale „šlušluve“ (a nedalo nám vyzkoušet, co by taková výslovnost udělala s některými českými slovy). Po večeři se u bazénu konalo vystoupení zulské skupiny.

Safari v parku Hluhluwe.

ZULULAND

je název části provincie Kwazulu-Natal. Zuluové jsou dnes největší bantuskou etnickou skupinou v Jižní Africe a většina Zuluů žije v této provincii. Žijí tradičně v tzv. kraalech (králech) = kulatá obydlí, která obklopují ústřední ohradu pro dobytek. Zuluové považují dobytek za nejdůležitější majetek.

Zulské zvyky a folklor jsou velikým turistickým lákadlem. Se zulským tradičním životem, kulturou a folklorem se mohou návštěvníci země seznámit v Shakalandu. To je místo, kde byla tradiční zulská vesnice vybudována pro film o zulském hrdinovi Shakovi (chce to tu znalost historie !). Film, byť se pro líbivost poněkud vzdálil vlastní historické skutečnosti, se stal místní kultovní záležitostí.

Shakaland jsme také navštívili, ale protože je to poněkud disneylandovská záležitost, uvítali jsme možnost, kterou nám nabídla naše jihoafrická partnerská cestovka: dostat se do skutečné zulské vesnice a poznat o něco více. Strávili jsme proto dva dny v zulské vesnici Simunye.

Nejprve jsme tam jeli půvabnou krajinou Zululandu a shlíželi z výšky na spousty tradičních zulských vesnic.

Do vlastní vesnice ovšem silnice nevede, a tak na jednom místě jsme náš mikrobus zanechali. Už jsme tu byli očekáváni a každý z nás se musel rozhodnout, zda zbývajících několik kilometrů do vesnice pojede volským povozem nebo na koni. (Koně jsme zvolili pouze dva a podle referencí to bylo zřejmě pohodlnější).

Vesnice Simunye leží u řeky, která odděluje obydlí domorodců od obydlí, která Zuluové postavili pro své hosty. Vše tady provozují obyvatelé vesnice.

Nejprve jsme si vzájemně prohlédli své přidělené domečky ve stráni, protože každý byl jiný – tak, jak zapadal do terénu. Byli jsme nadšeni.

A což teprve večer ! Sešli jsme se s celou vesnicí. Nejdřív tančili jen oni, pak jsme tančili všichni. Dostavil se i místní král – těch je po celém Zululandu několik a všichni jsou příbuzní vrchního zulského krále. Od chvíle, co jsme se vydali do vesnice, jsme měli svého zulského „šéfa“ - průvodce, který nám vysvětloval a komentoval všechny obřady (včetně rituálu pití odporného zulského piva), druhy tanců a zvyky.

Ráno jsme přešli most, kde na druhé straně řeky bydlí vesničané. Náčelník vesnice nám už šel naproti a zval nás dál. Kraal má uprostřed ohradu s dobytkem, který je největším bohatstvím a okolo jsou pak kulatá obydlí a obdobně vypadající hospodářské „budovy“. Pak jsme vyslechli přednášku s ukázkami o zbraních a způsobech boje, a o smyslu různých věcí, které Zuluové používají. (Ta paní demonstrovala ženu-bojovnici – měla pevnou suknici a ženský štít. A také předvedla, že bojovat umí).

Shakaland je už vesnice umělá, ale fajn, i když dost už jinak. Naše průvodkyně byla velmi rázná baba, a běda, když jsme při výkladu nedávali pozor ! Zulky nejsou v zulské společnosti nijak upozaděné.

DURBAN

Kosmopolitní Durban je největším přístavem země, ale také centrem mnoha přímořských letovisek. Jeho pobřežní třída Zlatá míle patří k proslulým světovým promenádám. Durban je centrem indických obyvatel JAR. Indická komunita tu vytváří pilnou a prosperující společnost.

Výhled na Indický oceán z našeho hotelu. Záběry ze Zlaté míle i z dalších částí bohatého a krásného města.

Provincie SVOBODNÝ STÁT

Provincie Free State (Svobodný stát) leží mezi řekami Orange a Vaal na centrální vysočině, a vysokohorským pohořím Drakensberg hraničí se státem Lesotho. Provincie tvoří zeměpisný střed Jihoafrické republiky.

Z Durbanu jsme jeli milou a půvabnou krajinou plnou lesů a jezer zvanou MIDLANDS. Cestou jsme viděli pár zajímavých míst, třeba městečko Howick s vodopádem. V městě Ladysmith jsme zase navštívili muzeum, protože okolí města patřilo k hlavním bojištím búrské války. Jihoafrická muzea jsou výborná.

Krajina z Ladysmith do Národního parku GOLDEN GATE HIGHLANDS pak již měla blíže k charakteru přírody parku.

Park Golden Gate je ojedinělým divem jihoafrické přírody. Je situován v úchvatné přírodě a v poměrně velké nadmořské výšce (1900 - skoro 3000 m). Vítr a déšť vytesaly do žlutých, oranžových a červených pískovcových útesů mnohé bizarní skulptury.

V Golden Gate jsme bydleli přímo uprostřed parku. Celý park jsme si dobře prohlédli a také si udělali pár pěkných vycházek. Měli jsme tu oproti původnímu plánu den navíc – protože do nedalekého Lesotha se po bouřlivých událostech ještě jezdit nemohlo. Pobyt zde byl ale natolik příjemný, že jsme zrušené návštěvy Lesotha aspoň tolik nelitovali.

Pod Dračími horami a poblíž Golden Gate leží půvabné město CLARENS, které po celý rok přitahuje malíře a fotografy.

Cestou do Clarens jsme se šli podívat na staré křovácké malby, nacházející se na pozemku jedné soukromé farmy. Umělecké středisko Clarens leží v krajině orámované Dračími horami.

Z provincie Svobodný stát jsme si odskočili do Provincie SEVERNÍ KAPSKO, abychom navštívili to, co odstartovalo bohatství Jižní Afriky, a co bychom při její návštěvě těžko postrádali – KIMBERLEY.

Severní Kapsko je nejrozlehlejší jihoafrickou provincií a přitom má nejnižší počet obyvatelstva. Většinu její rozlohy tvoří nekonečné prostory, a ticho, sucho a planoucí slunce.

Území této provincie je mimořádně bohaté na nerosty – těží se tu diamanty, další drahé kameny, polodrahokamy a měď.

Kimberley je administrativním střediskem Severního Kapska. Jeho slávu a bohatství založilo objevení pohádkových diamantových ložisek v roce 1871 a toto místo zažilo jednu z největších diamantových horeček na světě.

Největší atrakcí města je samozřejmě tzv. Big Hole, největší díra, kterou kdy člověk do země udělal. Hloubka těžby dosáhla v roce 1914, kdy byl důl uzavřen, 1300 m. Pak byl důl částečně zatopen.

Okolo Big Hole byly některé staré stavby upraveny do půvabného skanzenu. Zde to pojali důkladně, protože se odevšad ozývají hlasy a zvuky, jakoby vše ještě žilo. Cestou historickou tramvají z centra města k dolu a pak zase zpět jsme viděli některé další zachovalé původní části města.

Bohaté Kiberley se pyšní překrásnými čtvrtěmi okolo centra.

Opět Provincie Svobodný stát – a jeho hlavní město BLOEMFONTAIN, sídlo nejvyššího soudu JAR. Četné památníky a muzea připomínají průkopnickou búrskou trekerskou minulost i pohnuté události anglo-búrské války.

Z prohlídky výstavného a velice upraveného města:

Ve městě je mnoho pomníků, z nichž je nejvýznamnější Památník žen, věnovaný památce 26.000 žen a dětí, které zahynuly během búrské války v britských koncentračních táborech.

Provincie VÝCHODNÍ KAPSKO

se vyznačuje variabilitou různých ekologických zón s mnoha druhy klimatu a velikou krajinnou rozmanitostí: od věčně zelených lesů parku Tsitsikama po drsné náhorní planiny, od jižních svahů Dračích hor na hranicích s Lesothem po polopoušť Great Karoo. A na pobřeží Indického oceánu má provincie své pláže a ústí řek.

Jeli jsme nevšední krajinou VELKÉHO KAROO (GREAT KAROO) s mnoha nevysokými, ale rozlehlými stolovými horami i horami prapodivných tvarů. A když zasvítí slunce, je to velmi podmanivá krajina.

Přejeli jsme historicky slavnou řeku Vaal, která tvoří hranici mezi Svobodným státem a Východním Kapskem. Tedy přesněji prošli, jen Jan přejel. Když jsem se na řeku zadívala, říkala jsem si, že to tady vypadá možná dosud úplně stejně, jako tenkrát při Velkém treku. Búrové ovšem tenkrát šli v obráceném směru než my nyní.

Původně jsem cestu do Jižní Afriky připravovala jen pro nás dva – mě a mého manžela a naši novou plánovanou cestu jsem podle jihoafrické historie nazvala „Náš Velký trek“. Spolu jsme do té doby procestovali mnoho zemí a vzhledem k tomu, že v cestovním ruchu dělám celý život, připravovala jsem cesty pro nás dva stejně, jako bych to dělala pro někoho na zakázku, jak jsem byla z práce v příjezdové turistice zvyklá. (Je to každopádně užitečná profesionální deformace). Jenže kamarádi řekli, že už toho bylo dost – stále jen o takových pěkných cestách poslouchat – a že chtějí taky sebou.

A tak se vlastně zrodily CESTY SVĚTEM, které pořádám už sedmý rok (2004) - Jižní Afrika byla první z nich. Tyto cesty jsou určeny všem, kteří v sobě nosí touhu poznávat nové země, lidi a kultury. A i když dnes můj manžel (po cestách po všech kontinentech) už odmítá opustit naši pražskou vesnici Vokovice, mě to stále ještě nepustilo. Jsem ráda, že se mnou na další poznávací cesty jezdí naši kamarádi, kamarádi našich kamarádů, a další spřízněné duše.

Navíc mám velkou radost z toho, že za ta léta jsem v rámci našich cest vzájemně seznámila mnoho lidí, kteří by se jinak asi nepotkali, kteří jsou si blízcí a kteří se od té doby spolu kamarádí i mimo cestování.

GRAAF-REINET je velice příjemné město s panoramatem nádherných Sněžných hor, a jedním z center rozlehlého a málo zalidněného Velkého Karoo. Zajímavostí a pýchou města je původní budova drostdy (= místního administrativního centra), která byla ke konci 20. století přestavěna na stylový hotel Drostdy. Jak hotel, tak celé město nesou nepřehlédnutelné stopy holandského vlivu.

Hotel stojí za ukázku: průčelí hotelu, uvnitř objektu jsou pokoje v malých domečcích, stylové je i oblečení „služebnictva“, které na závěr každého dne o půlnoci zazpívá hymnu.

Město bylo kouzelné.

Nad městem Graaf-Reinet leží národní přírodní památka, rezervace Valley of Desolation. Zvláštní věžovité skalní útvary mají přízvisko „Malá Arizona“.

Provincie ZÁPADNÍ KAPSKO

K hlavním turistickým atrakcím této provincie patří slavná GARDEN ROUTE, která prochází řadou půvabných měst, městeček, rybářských vesnic a letovisek od Port Elizabeth (provincie Východní Kapsko) podél Indického oceánu do Kapského města.

Garden Route vede okolo nekonečných pásů písečných pláží, okolo jezer a lesů, a je lemována horskými pásmy, jimiž do vnitrozemí vedou působivé průsmyky. Takovou jednu romantickou zkratku starou zpevněnou cestou přes nádherné pohoří Outeniqua pro nás Jan vybral pro cestu z vnitrozemského Velkého Karoo do Plettenbergu na pobřeží Indického oceánu.

Přírodní rezervace TSITSIKAMMA je dnes už jediné místo, kde lze vidět jihoafrickou přírodu tak, jak kdysi vypadala. Jenom zde rostou ještě stromy, které kdysi rostly po celé zemí. Některé jsou až stovky let staré. Jinde si lidé přírodu Jižní Afriky dost předělali podle svého.

Cestou do rezervace jsme přejížděli mnoho mostů, ze kterých se nabízely báječné pohledy. V rezervaci jsme si udělali moc pěknou procházku, až na její konec k ústí řeky Storms („řeky bouřek“) , přes kterou vede zavěšený most. Návštěva Tsitsikammy byla nejen poučná, ale především moc pěkná.

Odtud jsme se na hlavní silnici zase vrátili jednou starou romantickou cestou.

KNYSNA, městečko se slavnou lagunou. Knysnu v roce 1776 založila holandská východoindická společnost, která lagunu používala jako přístav, jehož význam pak ještě stoupl od roku 1928, kdy sem byla dokončena stavba železnice. Slanost vody laguny je zmírňována tím, že do ní ústí řeka Knysna a vzniká tak unikátní ekosystém.

OUDTSHOORN je proslulé centrum chovu pštrosů na farmách, které je současně velkou turistickou atrakcí. Pochopitelně, že jsme jednu z farem také navštívili. Viděli jsme pštrosy, a pštrosice i s pštrosáčaty. Víme už, že pštrosí vejce udrží i stokilového chlapa a nepraskne pod ním. Umíme si na pštrosa sednout a projet se na něm bez spadnutí. Viděli jsme pštrosí dostihy. Prostě vše, jak to tu má být.

Jeskyně CANGO se nacházejí kousek za Oudtshoornem. Mají pěknou barevnou krápníkovou výzdobu a pro návštěvníky jsou otevřené v délce 800 metrů. Protože v nich kdysi skutečně přebývali lidé, byly na několika místech jeskyní vyrobeny názorné ukázky tehdejšího způsobu života.

ZOO-RANČ

V jednotlivých odděleních byli krokodýlové různého stáří, a dále lvi, leopardi, jaguár, divocí psi, a spousta dalších zvířat. Za ukázku stojí zvláštní druh malého hrocha.

Z Oudtshoornu jsme mířili do nejznámější jihoafrické vinařské oblasti a projížděli velice krásnou krajinu Malého Karoo. Některé někdejší usedlosti se změnily na hotely a restaurace, jako například ta, ve které jsme cestou obědvali. Součástí tohoto objektu byl také pečlivě udržovaný skanzen. Našli jsme v něm i obrázek domu v nedalekém Genadendalu s povídáním o tom, jak v něm byla založena první misijní stanice v Jižní Africe, ve které působil příslušník Moravských bratrů český misionář Jiří Schmidt (jak jsme ale věděli už dříve z literárních pramenů).

V líbezné krajině jsme přespali v příjemném hotelu v zahradě. Pohled ráno z okna na východ slunce.

SWELLENDAM, založený trekbúry na jejich Velkém treku, je třetí nejstarší město v zemi.

Dalším afrikánským městem na naší cestě byl FRANSCHOEK, kde kdysi zapustili kořeny francouzští hugenoti, a byli to oni, kdo na jih Afriky přivezl vinnou révu. Pochopitelně i toto město je jedním z center vinařského kraje.

Před vjezdem do města jsme projížděli lesem plným paviánů. Ve městě jsme navštívili Hugenotské muzeum, kolem kterého se rozkládá překrásná zahrada s mnoha květinami, včetně proslulých jihoafrických proteí královských.

STELLENBOSCH je druhé nejstarší jihoafrické město a další vinařské centrum.

Nejprve jsme proto navštívili jednu z vinic, kde se nám dostalo výkladu a hlavně také ochutnávky (jak je vidět na spokojených tvářích). Další historické stavení, kde jsme pak obědvali, rozhodně také stojí za ukázku. A pak jsme si prohlédli vlastní bílé město Stellenbosch, které si rovněž zachovalo svůj původní vzhled.

A stále jsme se měli ještě na co těšit ! Na závěr cesty po Jižní Africe nás teď čekalo

KAPSKÉ MĚSTO a jeho okolí.

Při prohlídce Kapského města jsme nejprve vyjeli na kopec SIGNAL HILL, ze kterého se nabízí takto nádherné panorama: kopec LVÍ HLAVA, slavná STOLOVÁ HORA, a vlastní město, ležící mezi Stolovou horou a přístavem.

Záběry z centra města. Radnice, vládní čtvrť v rozlehlém parku, barevná malajská čtvrť Bo-kaap.

STOLOVÁ HORA mívá občas vršek zahalený do mraků, a v takové dny lanovka nahoru nejezdí. A zrovna v takový den jsme měli na programu Stolovou horu. Proto jsme vyjeli vozem aspoň do poloviny kopce. Odtud jsme mohli zabrat Lví hlavu i se Signálním kopcem, ze kterého jsme pořizovali dříve naše první záběry.

Vyjeli jsme si také na druhou stranu zálivu, odkud byl pohled na Stolovou horu a město pod ní naprosto úchvatný.

Výlet KAPSKÝM POLOOSTROVEM.

HOUT BAY je rybářské přístavní městečko a recesistická „republika“. Vyjeli jsme si odtud lodí k ostrovům s lachtany. Při cestě dále po pobřeží jsme pak zase pozorovali, jak si hrají damani.

Dalšími městečky jsme projeli až ke špičce Kapského poloostrova, do oblasti Mysu dobré naděje a Cape Point. Byla tu zvláštní krajina i rostlinstvo.

Úplnou špičkou Kapského poloostrova je CAPE POINT, kde se mísí vody dvou světových oceánů: Indického a Atlantického. Dva pohledy z vyhlídkové věže: na jednom se mísí teplý Indický oceán s chladnější vodou Atlantiku, druhý shlíží na MYS DOBRÉ NADĚJE.

A na Mysu dobré naděje, jehož jméno tak nádherně romanticky zní, se všichni hromadně i jednotlivě fotografujeme.

Ve FISH HOEK jsme se rozvášnili, stejně jako všichni návštěvníci továrny na zpracování drahých kamenů, když si za malý poplatek mohou do vyfasovaných kelímků nahrabat „odpadové“ polodrahokamy podle vlastního výběru. To, za co se jinde nemálo platí, je tu odpadem !

WATERFRONT se jmenuje část přístavu Kapského města, která byla přebudována na veliké zábavní, nákupní a stravovací středisko. Součástí areálu je také několik muzeí a Akvárium dvou oceánů.

Sem jsme vyrazili poslední den. Bylo překrásné počasí a ta poťouchlá Stolová hora se dnes, když jsme se na ni nechystali, na nás jen smála. Kolotoč hrál „Škoda lásky“.

Na závěrečnou večeři nás Jan pozval do vyhlášené kultovní restaurace v malajské čtvrti, kde mi mj. také slavnostně předal certifikát, který říká, že „Dana the Great“ (Dana Veliká) se stala žokejem na pštrosu. Ještě ho mám schovaný.

Do Evropy nás odvezlo letadlo vynikajících Jihoafrických aerolinií, barevné stejně jako celá tato nádherná země. Nechali jsme v ní kus své duše.