Výlet do země opeřeného hada – za historií a přírodou MEXIKA

(zájezd se konal koncem října a v prvé polovině listopadu 1999)

Mexiko je z civilizačního a kulturního hlediska jednou z nejúžasnějších zemí. Na návštěvníka se ze všech stran valí nepřeberné množství historických a dalších informací, které bez předchozí přípravy nejste na místě schopni vstřebat. Historie a další fakta o Mexiku jsou ale natolik vzrušující, že se při čtení literatury, které je u nás na trhu dnes dost, nikdo nebude nudit. To je rada pro ty, kteří se do Mexika chystají fyzicky, i pro ty, kteří se tam chystají  „myší po internetu“.

CIUDAD DE MEXICO (MEXICO CITY) je mexická metropole, která je se svými 20-28 miliony obyvatel (podle různých zdrojů) uváděna jako největší město na světě. Hlavní město Mexika je historickou křižovatkou tří kultur – aztécké (leží na místě bývalé aztécké metropole Tenochtitlán), iberské (španělské, koloniální) a moderní mexické.

Srdcem města je NÁMĚSTÍ ZÓCALO, na kterém se nachází mnoho důležitých objektů. Jedním z nich je katedrála, která byla postavena – jako asi všechny mexické chrámy – na základech starých předkolumbovských chrámů. V případě města Mexika chrámů aztéckých.

Na barokní katedrálu navazuje vpravo kostel Sagrario Metropolitano ve stylu mexického pozdního baroka, resp. rokoka.

Tento kostel pak ze strany hledí na model aztéckého hlavního města Tenochtitlánu, na jehož místě stojí dnešní město Mexiko. Z modelu je patrné, že Mexico City leží na místě vysušeného jezera, a s tím má dodnes velké problémy – stavby se propadají do země.

Za modelem Tenochtitlánu se rozkládají zbytky aztéckého Velkého chrámu (Templo Mayor).

Dalším významným objektem na Zócalu je Národní (prezidentský) palác. Byl postaven pro dobyvatele Cortése na místě zničeného Montezumova paláce. Jeho stěny podél hlavního schodiště a na galerii zdobí obrovské nástěnné malby Diega Rivery, který na nich zobrazil dějiny Mexika.

Poblíž historického centra stojí TORRE LATINOAMERICANA, věž o 43 poschodích, která byla prvou stavbou postavenou technologií odolnou zemětřesení. Je-li jasno, je vidět daleko, my jsme však zažili tradiční smog. Uvádím snímky na park Alameda přímo pod věží, který je největším parkem Mexika, a na budovu Paláce krásných umění, kde jsme pak později byli na strhujícím představení Národního folklorního baletu.

ANTROPOLOGICKÉ MUZEUM je špička, ale z vnitřku foto žádné. Tam se nesmí fotografovat. Sály muzea jsou věnovány jednotlivým historickým civilizacím. Slavné muzeum patří k nejkrásnějším muzeím světa.

TLATELOLCO na dnešním náměstí Tří kultur bylo v aztécké době obrovským

plovoucím tržištěm.

AZTÉCKÝ STADION.

NÁRODNÍ UNIVERZITA byla v době našeho pobytu už půl roku ve stávce a neprobíhala v ní normální výuka. Univerzitní barevná knihovna patří ke známým ozdobám publikací o architektuře.

XOCHIMILCO

Kanály a plovoucí zahrady Xochimilca  jsou posledním pozůstatkem kdysi velikého jezera, na kterém Aztékové budovali v podobném „benátském“ stylu svůj Tenochtitlán.

Dnes je to místo pro hezké trávení času na loďkách, s dobrým jídlem, za doprovodu hudebních kapel mariachis (které jezdí na svých loďkách).

CHRÁM PANNY MARIE GUADELUPSKÉ. Panna Maria Guadelupská je patronkou Mexika. Srdcem chrámu je slavný záhadný obraz, znázorňující pověst o vzniku chrámu. Obraz je záhadný zejména proto, že se ještě nikdy dosud nepodařilo vypátrat, jak vznikl. Nebylo to žádnou známou technikou.

Původní chrám se, jako mnoho staveb v hlavním městě, také propadá postupně do země. Pro byl vedle starého chrámu postaven jakýsi betonový stadion pro 10 tisíc lidí. Tedy moderní kostel, kam byl slavný obraz přemístěn.

Kamarádka Jitka Jelínková, která pro naši cestovní kancelář před lety v Praze pracovala, žila v době, kdy jsme tam přijeli, v Mexiku již tři roky. Byli jsme tomu moc rádi, protože nám během času, který s námi občas strávila, stačila říct plno věcí, které bychom se jinak těžko dozvěděli. Ne, že by nám to náš průvodce tajil, ale pohled českého děvčete žijícího v Mexiku je prostě jiný. Vidí to našima očima.

Jeden večer nás vzala do typického podniku na večeři. Typický a velice mexický byl strašný rámus, citron do piva a hladké stoly pro hraní domina, kterému obyvatelé hlavního města vášnivě propadají.

Druhý den nám Jitka přivedla ukázat své tři pejsky – mexické naháče, kdysi oblíbence aztéckých vladařů.

NÁRODNÍ FOLKLORNÍ BALET pořádá nádherná představení v Paláci krásných umění. Sama budova dělá svému jménu čest, je krásná. Přijedete-li někdy do hlavního města Mexika, rozhodně toto představení krojů, hudby a tanců z celé země navštivte, nebudete litovat.

Palác stojí u velikého parku Alameda, podél kterého stojí mj. dvě pěkné budovy – jedno muzeum a kostel sv.Kříže.

CUERNAVACA je milé městečko zvané „město věčného jara“.  Leží v krásné subtropické přírodě a bylo vždy oblíbeným letoviskem vládních špiček – od doby aztéckého státu, Cortése a dalších koloniálních mocných postav, až po císaře Maxmiliána Habsburského.

Dnes je Cuernavaca rekreačním cílem bohatých obyvatel hlavního města. Kromě jiného jsme tu navštívili katedrálu a františkánský klášter.

Při této příležitosti je čas se zmínit o tom, že jsme v Mexiku zažili svátek Dušiček, které tady mají úplně jiný charakter než u nás: pečou se a prodávají sladkosti ve tvaru lebek, všude jsou vidět veselí kostlivci, v každé domácnosti či kostele nebo hotelu je „oltář“ pro zemřelé, ke kterému se přikládá všechno, co lidé obecně či konkrétní lidí měli rádi. Tedy i láhve s něčím dobrým, plno jídla, hračky, apod. Hřbitovy jsou plné lidí, kteří tam u hrobek svých blízkých a vlastně spolu s nimi hodují a veselí se. Vše je vyzdobeno květinami, především žlutooranžové barvy. Ženy a holčičky se krásně oblékají.

 S „Dušičkami“ jsme se pak setkávali všude až do konce našeho mexického pobytu. Tady je neslaví jen dva dny, ale 2-3 týdny.

¨

Cortésův palác a okolo něj zbytky toho, co se pro stavbu paláce zničilo nebo co se nestačilo využít.

TAXCO je jedno z nejkrásnějších koloniálních měst v zemi. Tomuto koloniálnímu skvostu přinesla bohatství těžba stříbra. Město bylo vystavěno na vrcholu hory, ve které se stříbro těžilo a Taxco je svými stříbrnými výrobky proslulé dodnes.

Na výlet s námi zase jela kamarádka Jitka a náš průvodce Gustávo jen dohlížel na organizaci. Nechali jsme si v jedné prodejně-muzeu vyložit, jak to s tím stříbrem bylo a pak jsme si prohlédli toto skutečně nádherné město, jak to šlo nejvíce. Včetně samozřejmě jeho dominanty, kostela Santa Prisca.

TEPOTZOTLÁN je proslulý svým jezuitským konventem San Martin s architektonicky významnou fasádou, opět ve stylu mexického rokoka (pozdního baroka), a vnitřními zlatými obklady. 

Chodby kláštera uvnitř byly plné chmurných jezuitských portrétů, které vůbec neladily s báječnou atmosférou venku. Svátky Dušiček kulminovaly, všude bylo plno lidí, sloužily se mše – jedna za druhou. Venku před kostelem bylo živo a správně mexicky hlučno. Nejlepší to ale bylo v zahradě před klášterem – opět malebný kult veselé smrti.

TULA bývala centrem staré Toltécké civilizace. Hlavním objektem archeologické lokality je stupňová pyramida se 4 atlanty. Dalšími objekty jsou Spálený palác s Velkou kolonádou, další chrám (pyramida) a dvě hřiště na míčovou hru. Jak reliéfy, tak fresky zobrazují hlavní toltécké symboly: opeřeného hada, orly a jaguáry.

TEOTIHUACÁN je nejvýznamnější kultovní středisko Toltéků a Aztéků, a nejspíš také nejznámější a nejnavštěvovanější archeologická lokalita v zemi. Kdysi to bylo největší předkolumbovské město celé Mezoameriky.

V Teotihuacánu jsme nejprve přespali v krásném hotelu VILLA ARCHEOLOGICA, patřícího řetězci Club Mediteranée (a v těchto hotelech jsme pak v Mexiku přespali ještě několikrát). Vždy jsou umístěny na báječných místech (například zde jsme od vchodu do hotelového areálu viděli přes plot na teotihuacánské archeologické naleziště), a jsou nesmírně originálně a umělecky pojaty. Ani ve zdejší restauraci nechyběla dušičková výzdoba.

Proto také jsme mohli být snad první, kdo na obrovské archeologické naleziště Teotihuacánu brzy ráno vstoupil. Snímky z prohlídky – Quetzalpapalotlův palác, Nádvoří jaguára, Měsíční pyramida, Třída mrtvých, Stěna pumy, Sluneční pyramida, Quetzalcoatlův chrám.

PUEBLA je nejstarším koloniálním městem v Mexiku a také městem s největší koncentrací historických budov v celé zemi. (Skoro 100 kostelů a 1000 koloniálních budov – obojí často s jedinečným dekorem z keramických obkladů).

Bydleli jsme tu velmi stylově v hotelu Colonial, který byl postaven v 17. století jako jezuitský klášter. Ve funkci hotelu budova slouží již od 19. století.

Pohled z okna pokoje směřuje na univerzitu a kostel, který byl – jako mnoho dalších objektů ve městě – pár měsíců před naším příjezdem těžce poškozen zemětřesením. Lešení nebo zatlučená okna jsou patrná i z jiných snímků.

Náš hotel ležel jen jeden blok od středu města, od náměstí, které se – jako všechna náměstí v zemi – jmenuje Zócalo. Na náměstí stojí jedna z nejkrásnějších katedrál v zemi, rovněž tehdy poškozená nedávným zemětřesením. Naproti katedrále je sídlo guvernéra státu Puebla, se „zvonem nezávislosti“ (podobně jako prezidentský palác v Mexico City a další místa v zemi).

Město se pyšní budovami s dekorem z kachlíků „azulejos“. Proslulou pueblanskou památkou je kostel sv.Dominika, proslavený svou Růžencovou kaplí, obloženou zlatem.

Nad městem stojí pevnost, která hrála velkou roli v bojích za nezávislost, odkud je také krásný výhled na dvě slavné sopky: stále činný Popocatépetl a vyhaslou, sněhem pokrytou Ixtaccihuatl.

Výlet z Puebly byl výletem do kraje sopek. Viděli jsme také, jak si Popocatépetl „pufnul“.

CACAXTLA je archeologické naleziště, objevené asi před 30 lety, s unikátními starými freskami na přírodní desce v rozměrech 200 x 25 metrů. Olmécko-xicalanská civilizace obchodníků a válečníků po sobě zanechala velmi realistické nástěnné malby v zářivých barvách. Jedná se o válečné krvavé motivy, v Mexiku nic neobvyklého.

Cestou zase jeden žlutě vyzdobený hřbitov, v pozadí sopka Malinche.

CHOLULA. Zdejší kopec v sobě skrývá co do objemu vůbec největší pyramidu na světě. Cholula byla před konkvistou významným náboženským střediskem a poutním místem s asi 400 chrámy. Po konkvistě byly na místech původních stržených chrámů zbudovány křesťanské kostely. Jeden také na vršku pyramidy.

V roce 1969 byl dovnitř pyramidy proražen tunel, který umožnil prozkoumat jednotlivé fáze stavby pyramidy. Při vykopávkách byl uvnitř nalezen veliký oltář s nástěnnými malbami. Tunelem jsme také prošli.

Cholula bývala centrem rozsáhlého osídlení, ale toto místo dodnes není ještě příliš prozkoumané (v Mexiku je toho tolik na zkoumání !).

V okolí Puebly je celkem 365 kostelů, na každý den jeden. Některé z nich opravdu stojí za vidění. Navštívili jsme dva unikátní malé venkovské kostelíky proslulé svou originální a ojedinělou výzdobou.

Kostelík Santa Maria v TONANCINTLA je jedním z nich. Jedna vlastní, jedna zakoupená fotografie.

Druhým byl kostel sv.Františka v ACATEPEC.

Průjezd mezi dvěma pásy pohoří Sierra Madre z Puebly do Oaxacy po Panamericaně překrásnou krajinou a vegetací. Postupně přibývaly kaktusy a na jednom místě bylo přímo nakaktusováno.

Pak jsme vystoupali až do výšky 3500 metrů, kde kaktusy vypadaly jako vysoké kůly, a kde lítali kondoři.

MONTE ALBAN, historická zapotécko-mixtécká kultovní lokalita je jedním z nejstarších sídel předkolumbovského Mexika. Bylo sídlem Zapotéků a pohřebištěm Mixtéků. Leží vysoko nad Oaxacou a oaxackým údolím.

Prohlídka Monte Alban patřila k vrcholným zážitkům pobytu v Mexiku. Jedná se o velice rozlehlé archeologické naleziště s centrálním náměstím a mnoha chrámy, hřišti na míčovou hru, pyramidami a observatoří.

Proslulé reliéfy „tanečníků“, ale spíše krutě mučených, poraněných a trpících lidí.

OAXACA je vysoce položené (přes 2000 m) nádherné bohaté koloniální město v subtropickém údolí, zvaném Svaté údolí, obklopeném horami Sierra Madre. Zde se odedávna stýkaly vlivy jednotlivých předkolumbovských kultur.

Cestou z Monte Alban jsme si jeli nejprve prohlédnout poklady Regionálního muzea, umístěném v klášteře, který navazuje na kostel sv.Dominika. Za večerního osvětlení jsou oba objekty velmi působivé. Interiér kostela je opět bohatě zdobený a celý zlatý, až oči přecházejí – církevní bohatství je v Mexiku přímo nezměrné. Muzeum je pak pokladem ještě větším – fantastické sochy, sošky, nálezy z archeologických vykopávek – například slavný „mixtécký poklad“ z hrobu č.7 z Monte Alban. Čekáte foto z interiérů ? – jako obvykle: bohužel. A tak aspoň dvě pohlednice.

Ráno máme z okna pokoje báječný výhled na město a na Monte Alban na kopci naproti, v ranním oparu. Rychle si jdeme město prohlédnout.

Večer jsme navštívili temperamentní představení LA GUELAQUETZA. Tak se nazývá velký červnový oaxacký svátek lidového tance místních etnik z rozlehlého oaxackého údolí a okolních hor. Bylo vidět, že svůj folklor si zpěváci a tanečníci rádi zopakují i v jiných měsících roku.

Výlet po oaxackém údolí a do hor.

Vesnička TULE s více než 2000 let starým cypřišem, jehož objem kmene je prý největší na světě (42 m). U stromu stojí kostelík Panny Marie, který měl vchod originálně vyzdobený materiálem k kaktusů (ty jsou tu zřejmě naprosto univerzálně použitelné).

Městečko TEOTITLAN DEL VALLE je vyhlášeno svými dílnami a trhy s nejlepšími tkanými výrobky v Mexiku. Předvedli nám celou technologii výroby, která začíná předením a barvením, po vlastní tkaní. Vyrábějí si tady úplně vše, včetně barev z přírodních materiálů.

YAGUL. V jedné líbezné části oaxackého údolí se nalézá archeologická lokalita velice starého zapotéckého sídla Yagul. Výzkum tohoto historicky významného místa ještě zdaleka neskončil.

Všude, kam jsme přišli, ihned k Evě s důvěrou (oprávněnou) zamířili všichni hladoví psi z okolí. Ani tady tomu nebylo jinak a milý pejsek nás pak po celou dobu doprovázel.

MITLA je velmi slavná zapotécko-mixtécká ceremoniální památka, proslulá svými zachovalými kamennými ornamenty a mozaikami na chrámech a palácích. Vše je původní, nerestaurované, již tehdy stavěné technologií odolnou zemětřesení – poskládáním malých kamenných „cihliček“ na sebe bez pojidla.

HIERVE EL AGUA. Vyjeli jsme vysoko do nádherných hor s bizarními scenériemi přírodních bazénů a „ledových“ vodopádů z minerálů.

PALÍRNA MEZCALA (totéž jako tequila, jen krajový název, do obojího se přidávají speciální červi – proto ten tvar lahve). Předvedení technologie výroby alkoholu z kaktusů agáve, s ochutnávkou.

TUXTLA GUTIÉRREZ je hlavním městem státu CHIAPAS. Přiletěli jsme sem domácí linkou z Oaxacy. Zde jsme podnikli nejprve pěkný výlet do okolí.

KAŇON SUMIDERO je zdejší velkou přírodní atrakcí, a tak i my jsme se projeli lodí po řece Grijalva skoro 1000 metrů hlubokým kaňonem.

Nad kaňonem leží půvabné koloniální městečko CHIAPA DEL CORSO. Uprostřed jeho náměstí stojí zvláštní stavba, která představuje kopii španělské koruny. Stát Chiapas je velice indiánský (a hodně indiánský byl pak i Yucatán).

SAN CRISTÓBAL DE LAS CASAS, ležící ve výšce 2200 metrů je „hlavním indiánským městem“.

San Cristóbal leží v oblasti zvané TERRA FRÍA neboli studená země. Bývala zanedbávanou oblastí Guatemaly až do roku 1824, kdy se připojila ke svobodnému Mexiku. Asi čtvrtina zdejšího obyvatelstva jsou čistokrevní potomci Mayů, u ostatních došlo v průběhu staletí k míšení mayské a španělské krve. Dochovaly se zde desítky indiánských jazyků i původní životní styl. Jednotlivé vesnice, vzdálené od sebe třeba i jen pár kilometrů, se od sebe mohou výrazně odlišovat jazykem, oděvem, svými patrony a způsobem života.

Navštívili jsme dvě pozoruhodné vesnice, zachovávající si původní tradice. První byla CHAMULA, a ta byla velmi osobitá. Vše bylo tady dost pochmurné. Zamračení lidé byli v mnoha případech oblečeni do černých ovčích roun. Jejich fotografie nehledejte. Fotografovat se tu skoro vůbec nesmí, a byli jsme důrazně upozorněni, abychom zákaz ve vlastním zájmu nepřestupovali. To se tu pak s nikým nemazlí. Nám ale stačilo se na ty lidi podívat, a nic takového nás ani nenapadlo. Žádný z nich se neusmívá ani na zakoupených pohlednicích s místním karnevalem.

Chamula je náboženským centrem vyznání zvláštního druhu. Kostel zvenčí vypadá jako katolický, ale uvnitř vládnou šamani. Dovnitř jsme směli, a je to opravdu tak.

ZINANCATÁN je indiánská vesnice o kousek dál, proslulá náboženskými obřady z dob starých Mayů, které se konají za silného alkoholického opojení nápojem místní výroby z cukrové třtiny.

SAN CRISTÓBAL je velice krásné nedotčené koloniální město, plné kostelů, klášterů, bohatých šlechtických obydlí, barevných domků, útulných restaurací, tržišť.

Cesta z Cristóbalu do Palenque. Cesta Chiapasem z jihu na sever je docela dobrodružná záležitost i za běžných podmínek. Mnohokrát jsme byli cestou zastavováni a kontrolováni znepokojivě vyhlížejícími muži. Jejich foto pochopitelně žádné, vřele se nedoporučuje. Náš průvodce po Chiapasu byl místní Indián (se zelenýma očima), a tak vše proběhlo v pořádku. Cestovat bez místních lidí by tu asi nemuselo vždy dobře dopadnout (jak víme z různých zpráv).

Jeli jsme šťavnatou džunglí, k níž déšť patří. V době naší cesty ale právě končily a ustupovaly veliké záplavy na severu, kam jsme mířili, a déšť se přesunul do střední části Chiapasu, kudy jsme právě jeli.

Podle popisu jsou kaskády AGUA AZUL na řece Yax proslulé jsou tyrkysovou vodou. My jsme také viděli vzrušující podívanou, ale trochu jiného druhu: živel, při jehož síle člověku trne. Nijak zvlášť jsme nelitovali, že je to jinak, než obvykle. Byla to nevídaná podívaná. Jen jsme ji nemohli dlouho protahovat, protože časem bychom už z parkoviště nevyjeli. Při odjezdu jsme přejížděli jindy prý stěží viditelný potůček.

Na programu jsme měli ještě návštěvu nedalekého vodopádu MISOL-HA, kde má být normálně pod vodopádem moc pěkné jezero na koupání. Normálně nebylo. A tak jsme se tu jen trochu pomazlili s milým prasátkem pekari, které s díky zblajzlo všechny zbytky z našeho piknikového oběda, kterým nás hotel ráno vybavil.

PALENQUE – archeologický skvost, ruiny kultovního mayského města uprostřed džungle. Další z vrcholů naší cesty. Chrámy, Palác, Observatoř, rituální hřiště na míčovou hru ..…Místo fascinující a tajuplné.

VILLAHERMOSA, stát TABASCO (podle indiánského náčelníka jménem „Tabscoob“.). Největší atrakcí města je archeologický park s muzeem LA VENTA, ve kterém se nalézají obrovské čedičové olmécké hlavy a další skulptury. Byly sem převezeny z centra olmécké kultury, z asi 200 km vzdálené La Venty, kde se před lety začala těžit ropa.

Olmécké památky jsou nejstarší mexické památky.

MÉRIDA, kam jsme se opět přepravili letecky, je „bíle“ koloniální město. Kdysi mayské sídlo, dnes hlavní město státu YUCATÁN, na stejnojmenném poloostrově.

Centrem města je náměstí Zócalo s katedrálou, palácem guvernéra a dalšími významnými budovami.  Na hlavní třídě stojí veliký pomník nezávislosti s mnoha symboly a dějinnými fakty.

Výlet do ekologické rezervace CELESTÚN. Do Celestúnu jsme jeli yucatánským venkovem, jeho vesničkami a městečky.

Navštívili jsme  skanzen, ale bylo to zejména proto, abychom se na vše podívali zblízka. Jinak podobným způsobem žije ještě na Yucatánu mnoho rodin, jak jsme mohli cestou pozorovat.

Viděli jsme také lány se sisalem (který založil bohatství Yucatánu).

 Rezervace Celestún je laguna s růžovou, místy až červenou barvou, a s mangrovým porostem. Je ptačí rezervací a rájem vodního ptactva. Její zvláštností je podzemní vývěr slané vody Ojo de Agua.

Projeli jsme se tu na loďkách, v restauraci s mořskými specialitami u pláže jsme se notně rozšoupli – každý jsme si dali něco jiného a vzájemně si to ochutnávali, a nakonec jsme si užili pláž a moře MEXICKÉHO ZÁLIVU.  

MAYSKÉ PAMÁTKY OBDOBÍ PUUC. Jedná se o nejvyspělejší maysko-toltécké památky. Období Puuc se také nazývá mayská renesance či mayské baroko. Toto období je charakteristické zejména vysokými vlysy s figurálním i ornamentálním dekorem, maskami na fasádách, velkými paláci a nepravým obloukem.

LABNÁ - proslulý oblouk, Mirador, Palác. Z motivů převažuje podoba boha Čaka s chobotem - boha deště.

SAYIL je zase proslulý svým ohromným Palácem o třech patrech. Dodnes ze Sayilu zbyl jen Palác a cisterna na vodu. Kolem dokola jsou však dobře vidět známky rozlehlosti původního města. Levá polovina Paláce je opravená, pravá zatím ne. Detail nepravého oblouku a výzdoby Paláce z boku.

KABAH je velice rozsáhlé archeologické naleziště, které je zatím prozkoumáno jen částečně.

Část palácového komplexu. Hřeben na střeše je další významný prvek stylu Puuc.

Nejvýznamnější budovou Kabahu je Palác masek – velký palác na umělé plošině, který byl na průčelí pokryt 260 maskami boha Čaka (počet dnů v mayském kalendáři). I když jsou masky dnes dost poničené, je to i tak monumentální pohled. Před palácem leží srovnané uražené části výzdoby, připravené k opravě.

UXMAL je nejvýznamnější mayské kultovní středisko „trasy Puuc“ (jedná se o mayskou trasu, nikoli turistickou).

Slavná Čarodějova pyramida – jediná zaoblená pyramida vůbec. Čtvercový Klášter jeptišek. Palác guvernéra. Dům staré želvy. Rituální hřiště. Uxmal za večerního osvětlení při představení „Světlo a zvuk“.

Veselý hřbitov. Hřbitovy nejsou nikde v Mexiku smutné, ale tento je známý jako nejveselejší a nejbarevnější.

IZAMAL je město s rozsáhlým a významným církevním komplexem v koloniálním stylu. Veliký klášter sv. Antonína Paduánského byl postaven na místě mayských chrámů. V okolí se tyčí zbytky 11 pyramid.

V Izamalu chodí lidé tradičně oblečeni – ženy úplně stejně jako před několika staletími. Uvnitř kláštera je obraz Panny Marie, patronky Yucatánu, socha černého Krista,

- a také obraz zloducha Diego de Landy, který patřil k hlavním církevním zločincům v době katolizace Mayů. Neježe systematicky ničil mayskou kulturu, ale sám zabil a zmrzačil mnoho lidí. Konkvista ruku v ruce s katolizací země měla za následek smrt desítek milionů lidí a zničení celých vyspělých kultur. To je neodčinitelný hřích katolické církve (nejen v Latinské Americe, další podobné lze nalézt po celém světě).

CHICHÉN ITZÁ je nejznámější a nejskvělejší yucatánská maysko-toltécká památka – archeologická lokalita komplexu pyramid v deštném pralese.

Parní lázně, Hala tisíce sloupů. Chrám válečníků se slavným obětním kamenem s lidskou podobou, tzv. Čak-molem (Chac-mool). Kukulkánův chrám neboli El Castillo – v záři zapadajícího slunce. Tzompatli – lešení na lebky. Ohromné hřiště na rituální míčovou hru u chrámu Jaguára. Svatá cenote.

Observatoř Caracol patří spolu s dalšími objekty ke staré, pouze mayské části Chichén Itzá.

VALLADOLID je jedno z mnoha půvabných měst cestou po Yucatánu. Před krátkou zastávkou v něm jsme se vykoupali v jedné z mnoha zdejších mayských vápencových studní zvaných cenoty, v krápníkové jeskyni. Foto jeskyně bylo tmavé, a tak radši ukázka oblečení žen a dívek z náměstí ve Valladolidu (stále stejný mayský styl jako před staletími).

TULÚM je neobvyklé mayské město, jediná mayská památka na břehu moře (Karibského). Tulúm v maysko-toltéckém stylu byl jakousi „labutí písní“ Mayů.

Největší stavbou je Castillo, dále Chrám fresek, Observatoř, Chrám sestupujícího boha, Palác, jediný mayský maják.

XEL-HA je unikátní přírodní laguna s barevnými korálovými rybami, jakési přírodní akvárium, ve kterém se koupou i lidé. Bylo tam také príma děvče jménem Mirka, která netuší, proč jí to jméno rodiče dali. Ví ale, že je české a umí říct „jak se máš“.

CANCÚN. Zde naše cesta končila, Mexiko zůstalo před branami Cancúnu, kouzlo už je pryč. Tady už se jedná jen o běžnou rekreaci v hotelových rezortech (kde – jako v rezortech po celém světě – jsou jedinými domorodci hotelový personál a prodavači suvenýrů).

A tak ještě na závěr skupinové foto z oběda před odjezdem na letiště.