Španělsko – region MURCIA

V roce 2011 jsem ukončila třináctiletou etapu systematického putování po světě (ze které pocházejí modře značené cestopisy) a pustila se do dlouho promýšleného psaní knih tzv. cesto-faktopisů o jednotlivých kontinentech, resp. o jiných kulturně-historických celcích světa vně naší euroatlantické civilizace. (Každý rok jedna kniha.) Jako relax při tom podnikám výlety do zajímavých částí Evropy – tam, kde jsem dosud nebyla a kam mě srdce táhne. Obvykle jeden výlet na jaře, jeden na podzim. Jinak během celého roku píšu a současně si tím vždy danou část světa znovu v duchu virtuálně procestuji. Jenže bez občasných opravdových opravdových cest do ještě nenavštívených míst bych měla absťák.

Murcijský region na jihovýchodním pobřeží nebyl našincům donedávna tak známý jako některé jiné části Španělska. Ale mění se to, protože tu jsou tři nesmírně atraktivní místa.

La Manga – Mar Menor
Mar Menor („Menší moře“) na pobřeží Costa Cálida je laguna o rozloze 170 km², kterou odděluje od Středozemního moře úzký pruh země jménem La Manga („rukáv“), dlouhý 24 km a široký 200–1500 m. Na něm byla vybudována řada hotelů. Mar Menoru se pro jeho vysoký obsah soli a minerálů a pro jeho léčivé bahno říká „španělské Mrtvé moře". Souvislý pruh země La Mangy je přerušen několika přírodními kanály, jimiž do Mar Menor proudí slaná voda. Zdejší klimatické podmínky jsou vynikající – slunce zde svítí po většinu dnů roku a mělký Mar Menor (max.7 metrů) je o několik stupňů teplejší než Středozemní moře na druhé straně úzké šíje. Hodně lidí sem jezdí kvůli léčivému bahnu, za kterým si mohou také dojít lagunou na protilehlý ostrůvek.

Patřím mezi notorické neposedy a ani sem jsem se nevydala jen kvůli mořským a bahenním radovánkám. Nejprve jsem prozkoumala oba konce La Mangy. Tady leží rybářské městečko San Pedro del Pinatar, kdysi centrum výroby soli ze salin, vysoušených pomocí větrných mlýnů. Dva kilometry od něj je středisko Lo Pagán s plážemi a jezírky pro léčivé bahenní koupele.

Na opačném, jižním konci La Mangy stojí u velikého zálivu rybářská vesnička Cabo de Palos s majákem.

Cartagena
je jedním z nejstarších měst Španělska. Kolem roku 227 př. n. l. založil toto město kartáginský vojevůdce Hasdrubal. Kartáginci prohráli druhou punskou válku a dobytému městu dali Římané jmeno Cartagena neboli „Nové Kartágo“. To pak zažilo obrovský rozkvět, který s pádem Římské říše skončil. O 2 tisíce let později, v 18. století a 19. století nastala druhá doba výstavby města, kdy vyrostly četné nádherné secesní budovy. Pod dnešní Cartagenou tak leží římské sídliště, které se díky intenzívní práci archeologů znovu objevuje. Našly se i ruiny punských hradeb. K největším objevům patří římské divadlo. Na jednom ze zdejších z pěti kopců stojí hrad ze 14. století, na jehož stavbu byly použity i zbytky ze staveb římských. Z hradní terasy je nádherný výhled na přístav, na římské divadlo, části města, pevnost na jiném kopci. Ve 20. století k památkám města přispěly tzv. refugios – úkryty, které chránily obyvatele před bombardováním frankistů. Ve městě je řada muzeí, Cervantesův dům, krásná přístavní kolonáda a nápadité sochy. Den v Cartageně je velkým potěšením.

Murcia
Hlavní město stejnojmenné autonomní oblasti založil v roce 825 córdóbský chalífa na místě bývalé římské kolonie. Od raného středověku byla Murcia rozdělena na dvě části – křesťanskou a muslimskou, které oddělovala zeď. Největší rozmach město zažilo v 18. století. Tehdy získala Murcia svou nádhernou barokní tvář. Najdou se tu ale i uličky středověké a renesanční. Dominantou města je katedrála, postavená ve 14. století na místě mešity. V den, kdy jsem se do Murcie vydala, se tu konala veliká slavnost, kterou místní obyvatelé důkladně prožívali. U katedrály probíhala představení, v parku u řeky byly postaveny stánky na večení pokračování slavnosti, ale už přes den bylo kde se dobře pomět. A to (nejen) Španělé dělají moc rádi.